.
úvodobsahfórum DUCHOVNO
sk
en
fr
br
es
www.poznanie.sk
stiahnuťlinkye-mail
Pridať záložku
RSS


















POZNANIE: POÉZIA 

Tyran rozum


Tyran rozum

Rozum a cit družně pospolu,

šli dobýt země celé.

Měl Rozum, stařec, prostý šat

a kráčel obezřele.

Cit, jinoch, burně k cíli spěl,

na štítě zlatém hvězdu měl

a přílbu s kvítím v čele.


Když pohlédli mu v čistý zrak,

kde plálo božské světlo,

hned na sta manů nadšených,

kol hrdiny se slétlo.

Ač Rozum couval s výstrahou,

Cit v boj se řítil s odvahou

a vítězství mu vzkvetlo!


Tak vydobyli světa říš -

jí ovšem třeba pevné řády!

Tu Rozum vstoupil v popředí,

měl chytré rady, moudré spády...

Než bezelstný se nadál Cit,

byl psance znak mu v čelo vryt -

a Rozum se chopil vlády...


A škodných, zbrklých fantastů

lál zrazenému druhu,

a lid nabádal - by rekovi

jen výsměch dal za výsluhu!

Však stařec used na piedestal

a mocnou vůlí všechno spjal

do vězenských kruhů...


Teď tyran Rozum vládne sám

a vše se jemu jen koří -

vždyť ku prospěchu člověka

on steré divy tvoří.

On k vozu blesk si zapřahá

a letem k nebi dosahá

a kráčí po dnu moří...


On lebkou zvířat mučených

v taje žití nožem vniká

a robí zbraně, že tisíců

krev na bojištích stříká.

On klestí dráhy obchodu,

přes hroby celých národů -

a v otroctví je smýká...


On boří tretky zbytečné,

jež pestřívaly zemi -

kroj rozmanitý, různý mrav,

s nářečími všemi.

On obléká lidstvu

jednotný, šedý šat -

by jednotvárně plnilo zemi,

aby se člověk citu,

úplně ztratil mezi všemi...


Kde strměl kdysi pyšný les,

jdou šnůrou dnes jen nudné domy.

Ruch strojů zní, kde duněly,

kdys vodopádů hromy.

A místo romantických skal,

kde světec sluj si mechem stlal,

jen všední zejí lomy...


Ba v šablonu se nutí mdlou

i pohled, líce, svaly -

v šat vybledlý a střízlivý,

vše skutečné se halí.

Jen v knihách poetických snů,

nám krátí nudu zimních dnů,

vzlet, krása, ideály...


Jen v dílech pěvců, v románech,

svět krasší ještě žije -

tam ještě v roucho malebné

rek nadšený se vije.

Na čínském jenom papíře

zříš ideálů rytíře

a kněžky poesie...


Však již se Rozum kaboní

i nad tím básní směrem:

Pryč s pozlátkem tím lichým,

s tím pohádkovým šerem!

Dost vážné práce na zemi -

radš sociální problémy,

nám řešte svojím perem!


V té šeré říši Rozumu,

Cit strádá údělem psance -

on pokradmu jen plíží se,

ke skryté v domku brance.

A kde se volně objeví,

tam divné budí úsměvy,

terč vtipů to - pro vzdělance...


Již v útulek mu zůstaly

jen dálné kouty světa,

kam vzdělanosti šíp

až dosud nezalétá.

On leda v horské dědině,

kol čela chudé dívčině,

své plané květy vplétá...


Neb vyšplhá se v jizbičku,

kams do podkrovní výše -

kde básník vlasů zcuchaných

za noční lampou píše:

Ó nezáří nám plný jas

v tu dobu, kterou sterý hlas

zve osvícenou - v pýše!


V tom čase na statky bohatém,

však srdcem žalně chudém,

kdy pod tyranstvím Rozumu

Cit zvolna hyne studem -

však již paprsky ranní zory svítají

a ozařují srdce těch,

kdož nedbajíce na shon a spěch

do srdce světlo vítají...

Svatopluk Čech, 1888

Facebook
Twitter
LinkedIn
MySpace


Up Contents Home
počet návštev 3498473 od 1.1.2007