Špína

mp3

Špína je velmi relativní pojem,

někdo je čistej, i když páchne třeba hnojem.

Někomu nepomůžou mejdla ani louhy,

kam sáhne, všude dělá černý šmouhy.

Čistej i špinavej se potkáváme denně,

čistej i špinavej si denně ruku podá.

Bojím se špíny, proto žiju v karanténě,

ač spousta pochybností ve mně hlodá.

Bojím se nákazy, či nechci kazit druhý,

jsem ještě čistej, nebo už mám v duši skládku?

Tak hledím na papír a vztekle lámu tuhy,

nejspíš to vezmu pěkně od začátku.

Člověk se narodí, je voňavej a čistej,

plínky se vyvaří a zbytek spraví olej,

proto je malej člověk sám sebou tak jistej

a velcí, ti si na něj nedovolej’.

Jen trošku vyroste, tak překvapeně zjistí,

že na tom nejhůř budou právě lidé čistí.

Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje

a špína v duši, ta se hravě skreje.

A proto začíná žít podle těchto zásad,

pochopí, kdy je třeba truchlit, a kdy jásat.

A čistou pravdu denně krmí hrstí mouru,

aby se lépe vešla do žentouru.

Čistej i špinavej se koupáme a mejem,

ve vanách zbyde po všech stejně kalná voda.

Ty sračky překryjeme drahým intimsprayem

a každej každýmu zas ruku podá.