Ticho promlouvá

stiahnuť

Přijetí reality

Kdykoli můžete, podívejte se do svého nitra a snažte se zjistit, zda nevědomě nevytváříte konflikt mezi vnějším a vnitřním světem, mezi vnějšími okolnostmi přítomného okamžiku – to jest mezi tím, kde jste, s kým jste a co děláte – a svými myšlenkami a pocity. Uvědomujete si, jak bolestné je odporovat tomu, co je?

Jakmile si to uvědomíte, okamžitě pochopíte, že záleží jen na vás, zda se tohoto zbytečného konfliktu vzdáte.

Kdybyste měli vyjádřit slovy vnitřní realitu přítomného okamžiku, kolikrát za den byste si řekli: „Tady nechci být." Jak se cítíte, když jste někde – například v dopravní zácpě nebo na pracovišti – kde být nechcete?

Samozřejmě že byste z některých míst měli odejít – a někdy to je to nejlepší, co můžete udělat. V mnoha případech to však není možné. Pak jsou vaše stížnosti nejen zbytečné, ale také nefunkční, neboť otravují vás i druhé lidi.

Jedno rčení říká, „Kamkoli přijdete, tam jste." Jinými slovy, jste tady. Vždycky. Je tak obtížné to přijmout?

Opravdu si myslíte, že musíte klasifikovat každý smyslový vjem a každý zážitek? Opravdu chcete žít v reaktivním vztahu s okolním světem, ve vztahu, jenž téměř ustavičně vyvolává konflikty se situacemi a lidmi kolem vás? Nebo je to jen hluboce zakořeněný duševní návyk, který byste mohli odstranit? Stačí když dovolíte přítomnému okamžiku, aby byl takový, jaký je.

Navyklé a reaktivní „ne" posiluje vaše ego. „Ano" je oslabuje. Ego nemůže žít v přítomném okamžiku.

„Mám spoustu práce." Ano, ale co vám vaše práce přináší? Jezdíte do zaměstnání, hovoříte se zákazníky, zařizujete všelijaké věci – ale jak plně žijete? Žijete v přítomném okamžiku? Na tom záleží váš úspěch v životě, nikoli na velikosti vynaloženého úsilí. Úsilí vede ke stresu a napětí, neboť se snažíte dosáhnout nějakého cíle v budoucnosti.

Už jste si někdy všimli, že vlastně nechcete dělat to, co děláte? Jestliže ano, potom popíráte život. A proto je úspěch vyloučen.

Jste schopni vzdát se otravné práce a začít dělat něco, co vás uspokojí a čemu se můžete věnovat plně?

Jistý duchovní mistr definoval esenci zenu takto: „Nikdy nedělat dvě věci najednou."

Děláte-li jen jednu věc, můžete se na svou činnost totálně soustředit. Tomu se říká žít v přítomném okamžiku.

Jakmile přijmete přítomný okamžik, dostanete se na hlubší úroveň, kde váš vnitřní stav nezávisí na tom, zdá vaše mysl hodnotí situaci jako „dobrou" nebo „špatnou".

Když „jsoucnu" života řeknete „ano", když přijmete každý okamžik takový, jaký je, vaše nitro se naplní hlubokým klidem.

Na povrchu můžete být šťastní, jestliže svítí slunce, a méně šťastní, jestliže prší; můžete být šťastní, když vyhrajete milion dolarů v loterii, a méně šťastní, když přijdete o všechen majetek. Nicméně pocity štěstí či neštěstí už nejdou tak hluboko. Oba stavy jsou jen vlnami na hladině vašeho Bytí. Hluboký klid ve vašem nitru je neporušen vnějšími okolnostmi.

Přijetí toho, co je, odhalí hloubku ve vašem nitru, která není závislá ani na vnějších okolnostech, ani na vnitřním stavu vašich emocí a myšlenek.

Vzdát se přítomnému okamžiku je mnohem snazší, když si uvědomíte dočasnost všech zážitků. I nadále se můžete stýkat s lidmi a věnovat se svým oblíbeným činnostem, ale už nemáte potřeby ani obavy egoistického já. Jinými slovy, nevyžadujete, aby vás každá situace, událost nebo člověk učinil šťastným.

A nejlepší je, že pokud nic nevyžadujete, všechno se stane nejen příjemnějším, ale také harmoničtějším.

Když bezvýhradně přijímáte přítomný okamžik, když nemáte žádné výhrady proti tomu, co je, vaši nutkavou potřebu myslit nahradí stav bdělého vnitřního klidu. I nadále jste při plném vědomí, ale vaše mysl nic nehodnotí. Tento stav nonrezistence vás otvírá nepodmíněnému vědomí, které je nekonečně větší než lidská mysl. lato nesmírná inteligence se pak může vyjadřovat skrze vás a může vám pomáhat, jak zevnitř, tak zvenku. Proto když se zbavíte své vnitřní rezistence, vnější okolnosti vašeho života se často zlepší.

Říkám vám, abyste se radovali z tohoto okamžiku a abyste byli šťastní? Ne.

Prostě přijměte přítomný okamžik. To úplně stačí.

Vzdát se znamená odevzdat se tomuto okamžiku, nikoli příběhu, skrze který tento okamžik interpretujete a pak se s ním snažíte smířit.

Řekněme, že jste měli nějaký úraz a teď nemůžete chodit. Situace je taková, jaká je.

Vaše mysl si však začne vymýšlet příběh, který říká: „Tak tohle je výsledek mého života. Skončil jsem na kolečkové židli. Život se ke mně zachoval tvrdě a nepřátelsky. To jsem si nezasloužil."

Jste schopni přijmout realitu okamžiku, aniž byste ji zaměňovali s příběhem, jejž si vymyslila vaše mysl?

Odevzdání se přichází ve chvíli, kdy se přestanete ptát: „Proč se mi tohle děje?"

I zdánlivě nepřijatelná a bolestivá situace v sobě skrývá hlubší dobro. A každá katastrofa obsahuje semeno milosti.

V historii lidstva existovali lidé, kteří tváří v tvář obrovské ztrátě, smrtelné nemoci nebo neodvratné smrti přijali zdánlivě nepřijatelné, a tak našli hluboký klid, jenž přesahuje lidské chápání.

Přijetí nepřijatelného je největším zdrojem milosti.

Existují situace, jež nelze vysvětlit. Život ztrácí smysl. Trpící člověk vás požádá o pomoc a vy nevíte, co udělat ani co říci.

Jakmile plně přijmete fakt, že nevíte co dělat, přestanete hledat odpovědi svou omezenou myslí a teprve pak skrze vás začne působit vyšší inteligence. A z toho může mít užitek i vaše mysl, neboť ji vyšší inteligence může inspirovat.

Vzdát se někdy znamená přestat se snažit pochopit situaci a smířit se s nevědomostí.

Znáte lidi, kteří neustále ztěžují život sobě i druhým, jako by to bylo jejich životním posláním? Jestliže ano, odpusťte jim, neboť i oni jsou součástí procesu probouzení lidstva. Jejich rolí je intenzifikace zlého snu egoistického vědomí. Není v tom nic osobního. Tito lidé nejsou ve skutečnosti takoví, jací se vám jeví.

„Odevzdání se" je vnitřní přechod od rezistence k přijetí reality, přechod od „ne" k „ano".

Jakmile přijmete přítomný okamžik, přestanete se ztotožňovat s mentálním reagováním a hodnocením a stanete se prostorem kolem reagování a hodnocení. Je to přechod od ztotožnění se s formou – s myšlenkami a emocemi – k uvědomění si, že nemáte žádnou formu, protože jste čisté vědomí.

Všechno, co přijmete bezvýhradně, vám přinese klid, dokonce i přijetí skutečnosti, že něco přijmout nemůžete a že se něčemu bráníte.

Nechejte život na pokoji. Nic mu nevnucujte.